1948

Krvavý vznik státu Izrael

V roce 1948 vznikl stát Izrael. Pojďme se podívat jakým způsobem.

Na jaře tohoto roku, Rothschildové uplácejí prezidenta Harryho S. Trumana (33. prezident Spojených států v letech 1945-1953), aby uznal Izrael jako suverénní stát, za což obdrži dva miliony dolarů na rozjezd své kampaně.

O půlnoci na 14. květen je stát Izrael oficiálně vyhlášen v Tel Avivu. O jedenáct minut později prezident Truman prohlašuje, že Spojené státy jej uznaly jako první cizí národ – dle Balfourovy deklarace.

Původní dopis od Balfoura Rothschildovi

Uznání Izraele Harry S. Trumanem

Truman se později přátelům svěří, že chtěl uznat židovský stát v „první hodině jeho narození,“ ale když se ho vzápětí novináři na toto téma ptají, odmítá dále diskutovat o svém prožidovském postoji. Je odhalena vlajka Izraele. Její znak tvoří modrá verze Rothschildova „červeného hexagramu.“ Nahoře a dole je ohraničena modrým polem, která symbolizují řeky Nil a Eufrat.

Použití Rothschildova hexagramu je v médiích, vlastněných Rothschildy, maskováno jako „Davidova hvězda.“ Nicméně je každému, obeznámenému s esoterickými symboly jasné, že hexagram byl používán v prastarých mytologiich a náboženstvích jako symbol „Molocha“ (popsaného jako démon, vyžadující lidské oběti a mimochodem také představující symbol kamene sovy, uctívané zvláštními bohoslužbami v Bohemian Grove), a „Astarotha,“ (správce pokladů pekla).

Vzhledem k tomu, že se skládá ze šesti hran, má šest trojúhelníkových prvků a šest bodů, je obecně považován za symbol Satana. Hexagram také symbolizoval Saturna, tedy další esoterický název pro „Satana.“ Neznamená to snad, že kdokoliv, zabitý ve jménu Izraele představuje oběť jejich bohu, Satanovi? Kromě toho je židovský sabat v sobotu, která původně představovala Saturnovu slavnost.

Shrnuto, šesticípá – satanistická – hvězda na izraelské vlajce představuje číslo šelmy 666, je starobylým vyobrazením Satana, známého také jako Saturn a stejně tak týdenní náboženský židovský svátek je na Den Saturnu.

V časných ranních hodinách 19. dubna, sto třicet dva židovských teroristů z gangu Irgun v čele s budoucí izraelským premiérem Menachem Beginem a z gangu Stern pod vedením dalšího budoucího izraelského premiéra, Jicchaka Šamira, brutálně zmasakrovalo v arabské vesnici Deir Jásina dvě stě mužů, žen a děti, kteří nic netušíce spali.

Ve snaze zatajit tato zvěrstva před světem se pokusili některá těla obětí spálit, když se jim to nedařilo, házeli je do studen, aby je ukryli před zástupci červeného kříže, kteří vstupují na scénu další den a následně o tom poví světu.

Svědectví přeživších lze najít ve „Zprávě oddělení pro vyšetřování trestné činnosti,“ Dokumentu palestinské vlády označeném č. 179/110/17/GS ze dne 13., 15., a 16. dubna 1948, v němž vyslýchající britský důstojník, náměstek generálního inspektora Richard Catling uvádi:

„Nahrávání výpovědi je ztiženo hysterickým stavem žen, které se při záznamu často i několikrát zhroutily. Je však nepochybné, že útočící Židé se dopustili mnoha sexuálních zvěrstev. Mnoho mladých divek školniho věku bylo znásilněno a později zavražděno. Ani staré ženy nebyly ušetřeny.

Jeden případ krutosti je vyloženě zrudný – mladá dívka byla doslova rozřezána na dvě části. Mnoho děti bylo zabito a zmasakrováno.

„Také jsem viděl, jak jedné stařeně, které bylo sto čtyři, roztřištili lebku pažbou pušky. Ženy musely sejmout prsteny a náramky ze svých zápěstí, násilím jim strhávali náušnice“.“ Židé kvůli tomu Červený křiž nenáviděli, což bylo také důvodem, proč v budoucnu vždy jeho přístup na území, ve kterém byli zapojeni do konfliktů, blokovali, dokud to jen bylo možné. Chtěli tak ziskat čas na zametení důkazů o svých zločinech.

Poté, co Spojené národy 15.května 1948 převedly Palestinu na nezávislý židovský stát a nezávislý arabský stát, Izraelci zahájili další vojenský útok na Palestince a se Ivoucími tlampači na svých nákladních autech jim dali na vědomí, že pokud okamžitě neutečou, budou povražděni.

Osm set tisíc Arabů s čerstvou vzpomínkou na masakr v Deir Jásína v panice uprchne.

Žádají o pomoc sousední arabské státy, ale ty se do konfliktu nehodlají zapojit, protože nepředstavují pro Izraelce, vyzbrojené nejmodernější vojenskou technikou ze Stalinského Sovětského svazu, žádného vážného soupeře.

Po této sérii židovských genocidiích válečných zločinů, Židé nyní ovládají 78% bývalé Palestiny v rozporu s 57%, které jim byly zákonně svěřeny pod správu židy řízenou OSN.

Arabům, z nichž mnozí byli Křesťané, nikdy nebyla vyplacena kompenzace za jejich ztracené domovy, majetky a podniky ukradené během genocidy, a v důsledku toho tito lidé končili v uprchlických slumech stanových měst. Navíc nejméně polovina z nich zanechala v zoufalém spěchu o život na místě své rodné listy.

Stát Izrael pak přijal zákon, který dovoloval pouze těm Arabům, kteří byli schopni prokázat své občanství, vrátit se zpět do své země, nyní známé jako Izrael.

To znamená, že čtyř stem tisícům Arabů byl odepřen návrat a přišli o všechno.

Z knihy :

Satanova Synagoga Tajná historie světové židovské dominance